À TERRE - Embrasser La Nuit
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Řemeslo a předvídatelnost – těmito dvěma slovy charakterizoval kolega Shnoff předchozí, dva roky starou nahrávku „In The Constellation Of The Black Widow“. Stejné vyjádření bychom mohli aplikovat i na aktuální počin „Passion“. Stále je to brutální nářez, stále jsou to staří známí ANAAL NATHRAKH ve své typické formě, stále je to ono podobné pořád dokola. Ale nějakým záhadným způsobem to opět docela dobře funguje.
Podobně jako na předchozích řadovkách, setkáváme se i na té aktuální s pořádnou dávkou misantropie a bohapustou devastací, stejně jako s kvalitními, chytlavými melodiemi. Nic převratného, dalo by se říct. Po delší době však můžeme připsat kapele k dobru slušné zhrubnutí zvuku s pěkně agresivním výrazivem (na „The Codex Necro“ se nový kotouč pochopitelně nechytá, ale předešlé desky měřeno touto optikou zastiňuje). Přesto nic nového pod sluncem.
Příjemným zpestřením tak jsou pěvecké výkony hostujících Alana Dubina (KHANATE, GNAW) a především pak Rainera Landfermanna, dobře známého z misantropického opusu non plus ultra „Dictius Te Necare“ německých chorobomyslných pacientů BETHLEHEM. Jeho vokální projev dává skladbě „Tod Huetet Uebel“ zatracenou dávku emocí a pořádné grády, a tak můžeme tuto směle zařadit mezi nejlepší na albu. Jinak však zůstává vše při starém. Kdo ANAAL NATHRAKH už nějakou dobu zná, může přesně vytušit, kterak bude „Passion“ znít. Pro nováčky na tomto poli jen dodávám – „The Codex Necro“ vládne všem.
Ne, ANAAL NATHRAKH se s takovým přístupem skutečně nestanou novými EMPEROR, jak mnozí futurologové prorokovali. Dobře zvládnuté, přestože sympaticky působící řemeslo k dosažení těchto met přeci jen nemůže stačit, ačkoliv „Passion“ působí výrazně charismatičtěji než předchozí řadovka.
Viděno samostatně, ANAAL NATHRAKH opět natočili dobrou desku. V kontextu jejich tvorby však jde přeci jen spíše o „pouze“ kvalitně řemeslně zvládnutý, předvídatelný a nepříliš nového přinášející počin, který je však i tak stále velice dobře poslouchatelný. Za přitvrzení dávám každopádně palec nahoru.
ANAAL NATHRAKH přitvrdili a jde jim to k duhu. Nepřinášejí sice příliš mnoho nového, ale opětovně nabízejí velice dobře poslouchatelný počin.
7,5 / 10
V.I.T.R.I.O.L.
- vokály
Irrumator
- nástroje
+ hosté:
Alan Dubin
- vokály
Rainer Landfermann
- vokály
Mories de Jong
- samply
1. Volenti Non Fit Iniuria
2. Drug-Fucking Abomination
3. Post Traumatic Stress Euphoria
4. Le Diabolique Est L'ami Du Simplement Mal
5. Locus of Damnation
6. Tod Huetet Uebel
7. Paragon Pariah
8. Who Thinks of the Executioner?
9. Ashes Screaming Silence
10. Portrait of the Artist
Vanitas (2012)
Passion (2011)
In The Constellation Of The Black Widow (2009)
Hell Is Empty And All The Devils Are Here (2007)
Eschaton (2006)
Domine Non Es Dignus (2004)
When Fire Rains Down From The Sky, Mankind Will Reap As It Has Sown (EP) (2003)
Total Fucking Necro (2 dem + bonus na CD) (2002)
The Codex Necro (2001)
Total Fucking Necro (demo) (1999)
Annal Nathrakh (demo) (1999)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Candlelight Records
Stopáž: 36:05
Dva roky uplynuli a máme tu facelift „In Constelation Of The Black Widow“. Pôvodné vlastnosti zostali v plnej miere zachované a teda nemám reálny dôvod na nespokojnosť. ANAAL NATHRAKH nezaznamenali nejaký prevratný vývoj, ale stále mi to pri danej kvalite nevadí. Otázne je kedy pri štýle milimetrových posunov začnú klesať za horizont, nateraz mi ale stále postačuje vymieňať v prehrávači starý album za ten aktuálny.
Nevonia mi stale ten vokal :( Nazivo určite lepsie...
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
U retro hevíků je klíč jednoduchý: buď to kopne, nebo ne. U těchto Švédů je situace ihned jasná. Příjemně dobový zvuk, přesvědčivý projev, jednoduché háky a príma veteránská atmosféra. Výsledkem je žánrově trve kolekce, kterou člověk vděčně vdechne.
Ejhle, špičkový německý debut našťouchaný bravurním technickým DM. Má to dost valérů, skvělou balanci mezi melodikou a zrůdnou agresí, zábavný vokál a explozivní basu, která evokuje klasiky žánru. Němci působí dojmem, že se pro první ligu narodili!
Košatý technický death, agresivní náklepy střídá progresivní hravost a přestože se jedná o brutální formu death metalu, je to i dostatečně čitelné. Povedený zvuk dává vyniknout všem instrumentálním parádičkám. A tempo je většinou zabijácké. Palec nahoru.
Tento šťavnatý mix proto-black/deathu s thrashovým zurvalstvom, nasratosťou a rýchlosťou sa mi veru pozdáva. Švédom to krásne hrá, tento debut u slovutných Century Media sa veru podaril.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.